Společnost a nové zájmy

Společnost aneb hlavně nesedět sami mezi čtyřmi zdi doma

Myslím si, že je určitě prospěšné v sobě rozchod a tu bolest prožít, ale ne se v ní utápět a týrat stále dokola. Vidím to jako hodně destruktivní stále propírat rozchod ze všech stran a celý den nemyslet na nic jiného. (Taky jsem si zažila a málem se z toho zbláznila...) Pomoci ulevit od toho by nám mohla právě společnost. A zjistila jsem, že mně to pomáhalo opravdu hodně.

Nemáte moc podnikavé přátele, aby vás vytáhli někam do společnosti? Nebo nejste sami moc společenští a řadíte se spíš do přemýšlivých introvertů? Nevadí, nemusíte obrážet společenské akce, ono někdy úplně stačí si jít popovídat třeba do klidu čajovny s někým úplně neznámým.

Já o tom můžu povídat své... Prostě jsem se registrovala na seznamce a napsala do inzerátu, že nehledám přímo další vztah (a ani ten nezávazný!), ale někoho na popovídání, smyslem bylo poznat někoho nového. Byla jsem fér, přiznala jsem, že jsem čerstvě po rozchodu, aby s tím dotyčný počítal. A neměl s tím problém, někdy byl dotyčný totiž taky krátce po rozchodu, tak jsme se na schůzce alespoň vypovídali ze svých útrap a takové sdílení bylo úžasně očistné.

Musím říct, že ten nový rozhled, že existují i další chlapi, mi to fakt pomohl. Najednou jsem viděla, že po světě běhá spousta chlapů a že mám šanci najít vždycky někoho lepšího, než byl můj expartner. Byli to muži, kteří taky nemohli najít tu svou pravou polovičku, a to mi dodávalo sílu, že v tom nejsem sama. Bylo to taková fajn sdílení.

Díky těmto schůzkám ze seznamek jsem získala spoustu přátel a to nejen přímo s těmi, se kterými jsem se stýkala, ale i s jejich přáteli a dalšími lidmi, protože kontakty dělají kontakty. Každý mě přivedl i na nějaký nápad či přímo k aktivitě (tančení salsy, různé osobnostně-rozvojové kurzy, kultura atd, kde se člověk dále seznámil). Tahle pavučinová síť nových kontaktů vůbec nebyla špatná. Zkrátka, všechno mělo svůj smysl.

Ani netušíte kolik lidí, čerstvě po rozchodu, se na seznamku přihlašuje. Bohužel však plno z nich hledá hned dalších vztah, na který není připraven a zaplácává tím sobecky akorát svou bolest, čímž se stává ten druhý převozníkem, který ho převeze ze stanice smutku do stanice radosti, a v ten moment ho už přestane potřebovat. Smutné, že? Nový partner by byl po rozchodu jen jakousi náplastí na bolístku vašeho srdce, kterou byste po zahojení odlepily a zahodily. Chtěly byste, aby někdo takto využil vás?

Někdy si člověk po rozchodu všimne, jak moc ve vztahu upozadil to, co ho baví a hodně se přizpůsoboval času a zálibám, nedej bože žárlivosti, toho druhého. Ne! Tohle je přesně signál toho, co už v dalším vztahu nikdy neopakovat. Tím, že člověk ztrácí své záliby, tím ztrácí vlastně i sám sebe a jak si ho může vůbec ten druhý vážit, když už není tím, do kterého se tehdy zamiloval? To jen taková filozofie na začátek... Mluvím z vlastní zkušenosti, protože já takové tendence ve vztazích měla. Po rozchodu se žárlivým mužem jsem si uvědomila, jak moc mě tížilo, že už bych si nikdy nemohla jít zatančit, když tanec tolik miluju, protože by to znamenalo jít tancovat s jiným mužem, což by on neskousl, nebo že bych nemohla jít si zazpívat se svým bývalým partnerem, který je hudebník a se kterým jsme přáteli, když zpěv tolik miluju. Ano, člověk může milovat partnera a milovat své záliby, ale to neznamená, že se jich kvůli tomu partnerovi úplně vzdá.

A jak jsem již zmínila o těch různých tanečních, kurzech a kultuře. Odpovězte si, co baví vás? Uvažovali jste už delší dobu, že byste se přihlásili do nějaké zájmové skupiny? Je spousta možností: salsa, jóga, pěvecký sbor, malířský kurz, sportovní oddíly atd... to je jen zlomek toho, co mě teď zrovna napadlo a hodila jsem to do placu...

Na co čekat? Za zkoušku nic nedáte a třeba vás to chytne natolik, že se z nového zájmu stane jeden z nových smyslů vašeho života. :-)