Léčení duše - sebeterapie

Sama vím, že na sebe někdy musím být trošku přísnější, abych se k něčemu dokopala. Takže jsem si nastolila pravidla. Ráda se s vámi o ně podělím a připíši k nějakým z nich mé další komentáře pro upřesnění:

• - nevidět naděje v každém chlapovi - Nedívat se všude po ulici a v tramvaji, jestli nenarazím konečně na toho pravého. Přijmout fakt, že ten pravý přijde v pravý čas. Navíc čím více po něčem lpíme a tlačíme na to, tím více se nám to vzdaluje a tím spíš toho nedosáhneme. Je velmi těžké zažívat samotu pro člověka, který byl na vztahu závislý, ale i na tom se dá zapracovat a já o tom zcela jistě napíšu samostatnou kapitolu.
  
• 
  
• - nekontaktovat expartnera - tohle je opravdu hodně těžký. Člověk pociťuje někdy až úplné bažení vzít ten mobil do ruky a odeslat smsku. Vždy je to vliv konkrétního okamžiku, proto je někdy dobré smsku pouze rozepsat, ale neodeslat! Dost možná, že se vám nálada za 2 hodiny změní a už byste takový text ani odeslat nechtěli. Kdybyste to odeslali, tak byste si stejně akorát nadávali za to, že jste to "zase" nevydrželi a napsali mu a nic dobrého by vám to stejně nepřineslo. Nebo do toho snad chcete upadnout znovu? Já mám zkušenost takovou, že ten kontakt mě v konečném efektu ještě víc rozjitřil. Je to jako návrat na začátek trati a běžet znova ze startu.
  
• 
  
• - nepřemílat v hlavě vztah s expartnerem, nevyčítat si, že jsem něco mohla udělat jinak - Vše je v pořádku tak, jak se stalo. Zpětně člověk třeba smýšlí, že by v nějaké situaci na něco reagoval jinak, ale je zbytečné nad tím bádat, jelikož každý jedná v daný moment tak, jak to zrovna cítí a tak jak to nejlíp umí. A o tom je právě to jednání: "Tady a teď". Nikdy si to nevyčítejte, nic takového jako: "správné jednání" totiž neexistuje.
• 
  
• - jednat podle sebe, podle toho jak to cítím a co chci - Je třeba začít upevňovat sebelásku, umět si říct o to, co potřebuji, dělat to, co cítím a ne se stále podřizovat okolí). Neříkat si větičky typu: "Já to nějak vydržím, já to nějak přežiju". Ale opravdu chceme život jenom vydržet nebo přežít? Opravdu nám tolik záleží na tom, co si o nás řeknou druzí a proto nejednáme podle sebe, jak bychom chtěli my? To je další z destruktivních vzorců a potlačování svého vlastního "já" a tohle je třeba úplně vypustit. Radujte se z každého vlastního kroku jednání podle sebe. Sice to bude možná ze začátku nezvyklý pocit, ale cítit to finální uspokojení v duši je tak silné, že to ostatní se časem poddá.
• 
  
• - říkat ne, cokoliv odmítat - Je to neskutečně očišťující proces. Brala jsem to jako trénink sebelásky. Trénovat si to na lidech, které jsem znala i neznala. Začala jsem od těch nejmenších věcí (po telefonu jsem hned v úvodu asertivně odmítla nabízeče služeb, místo toho, abych 5 minut poslouchala o něčem, co mě fakt nezajímá a obracela při tom oči vsloup). Byla jsem tím upřímná a ušetřila čas sobě i jemu. Měla jsem ze sebe a z každého svého pokroku velkou radost.
• 
  
• - nenechat si nic líbit - Něco se Vám nelíbí? Vždycky jste mlčeli, abyste si náhodou někoho nerozházeli? Chyba. Je třeba všechno říkat, protože když to necháte v sobě, tak situaci akorát potlačíte, tak ve vás budou proudit negativní emoce a navíc se vám ta situace bude stále vracet do mysli. Dost možná se vám díky tomu budou tyto situace stávat častěji, dokud se z nich prostě nepoučíte.
• 
  
• - nejsem blbá, jsem skvělá! - stále opakovat a chválit se - Po rozchodu je potřeba se dostat do své síly, upevnit sami sebe a své sebevědomí. Je fajn si stále opakovat, že jsme skvělí, že všechno zvládneme. Je třeba se stále chválit, třeba i za úplné maličkosti. Třeba za to, že jsme uvařili dobrou večeři, za to, že jsme stihli dojít s předstihem na zastávku, aniž bychom museli chvátat. Za to, že jsme trpělivě vystáli dlouhou frontu v supermarketu, aniž bychom netrpělivě sledovali čas a klepali přitom nohou o podlahu nebo za to, že jsme v práci splnili důležitý úkol.
  
• 
  
• - jednat přirozeně, netaktizovat podle druhu člověka - Někdy jsem měla tendenci se naladit na vlnu druhého a jednat s ním jeho "jazykem", jenže jsem věděla, že si akorát zase na něco hraju, abych byla pro ostatní příjemným společníkem a nebyla jsem sama sebou. Rozhodla jsem se, že se budu snažit chovat přirozeně za jakýchkoliv okolností a nesnažit se nikomu zalíbit. Je to těžký, ale tréninkem v denodeních událostech, se člověk víc a víc otrkává.
  
• 
  
• - být svá, za každou cenu, i za tu, že mě lidi nebudou mít rádi nebo že jim budu připadat divná - Toto jsem musela u sebe taky trénovat. Když se mi podařilo někdy říct něco nevhodného nebo trapného, tak jsem se to naučila a stále učím přijmout. Vždyť je to všechno součástí bytí sama sebou. Je hlavní být přirozená a nedávat si pozor na každé vyřčené slovo, to by se z toho člověk v životě asi úplně zbláznil. Je třeba se naučit umět se úplně oprostit od toho, co si o mně ostatní budou myslet. Žijeme svůj život a je důležité, abychom v něm byli opravdoví. Když je člověk sám sebou, nejen, že se cítí líp, ale přitáhne k sobě lidi, kteří jsou podobného ražení a kteří ho budou mít rádi právě takového, jaký je a budou si ho za to vážit. A pokud ne, tak to není žádná škoda takového člověka v našem životě nemít.
• 
  
• - uklidit si v domácnosti (více o tom v samostatné kapitole) - Když si doma uklidím, cítím se hned lépe. Odráží se to hned na mé náladě. Zkuste si doma komplet udělat pořádek v něčem, co jste dlouho odkládali. Vyházejte nebo někomu darujte plno věcí, co nepotřebujete a které vás v životě už netěší, ba dokonce vás přehlcují. Ucítíte, jakoby z vás spadnul balvan, uleví se vám.
• 
  
• - dělat to, co mě baví: - Tvořit, malovat, číst knížky, dívat se na oblíbený seriál, chodit tančit... každému podle jeho gusta. "Nechodit do práce, která mě nebaví." Někteří lidé si stěžují na práci, jak je hrozně nebaví... v pondělí se už těší na pátek, aby začal zase ten očekávaný víkend, ve kterém si pak v sobotu stěžují, jak rychle utíká a že další den bude zase neděle a po ní se zase půjde do práce. Vůbec je nenapadne, že by mohli udělat ZMĚNU. A tak to probíhá pořád dokola, život si nějak odžít a potom konečně umřít... A má takový život smysl? Má smysl dělat něco, co nás nebaví? Ne a proto nejvyšší čas to změnit.
  
• 
  
• - vymyslet si svůj denní, příjemný rituál - A může to být cokoliv, někdo si dá každé ráno svou oblíbenou kávu. Někdo si zacvičí, zamedituje. Já měla jednoho času svůj rituál při cestě do práce, která mi trvala čtvrt hodiny. V tom čase jsem si vždy dala do uší sluchátka a poslouchala oblíbené písničky. Úplně úžasně mě to nabylo a vlastně jsem se na to každé ráno při vstávání těšila.
• 
  
• - vypisovat se ze špatných pocitů a událostí, psát si deník - Je nesmírně úlevné to ze sebe dostat. A je fajn, že když to ze sebe "vypíšeme", tak pak nemáme takovou tendenci to dokola řešit s ostatními lidmi. A pravdou je, že deník byl pro mě vždy tím nejupřímnějším a nejotevřenějším místem mých myšlenek a pocitů.
• 
  
• - dopřát si relaxaci, nenutit se do ničeho - Já sama jsem měla často výčitky, že jsem nějaký den jen tak proflákala a nic smysluplného jsem pořádně neudělala. I toto je součástí sebelásky... dopřát si flákací den a pořádně si to nicnedělání užít. Můžeme si ho třeba vyloženě vyhradit. Říct si, že sobotu si necháme flákací a v neděli splníme všechny povinnosti, které jsou potřeba udělat.

Každý jste jedinečný a určitě si zvolíte vlastní pravidla, která budou pasovat přímo na vás. Radujte se z každého vašeho kroku, který děláte. Napište si o vašich krůčcích a o tom, jak je zvládáte a dodržujete. Věřím, že se vzchopit dokážete.

Často jsem si taky sama se sebou doma povídala v duchu, ale i nahlas. Říkala jsem si: "Naty, pojď se srovnat, jestliže přemýšlíš nad tím pěkným, co jsi s ním zažila, tak si vezmi papír a tužku a sepiš tam všechno, co Ti na něm vadilo a proč je super, že to skončilo. A fakt to tam pořádně nasol, nešetři ho, budeš to číst jenom Ty a teď máš možnost cokoliv. Vyvztekej se pořádně, ono Ti to pomůže. A zavolej kamarádovi, vypovídej se. Naty, buď na sebe hodná, to nevadí, že si teď třeba rozlila pití nebo že jsi zapomněla v práci něco udělat nebo že Ti ujel autobus do města. Naty to nevadí, přijmi to, měj se ráda. Chval se víc, pochval se za něco, třeba za to, jak sis udělala pořádek na stolku a jak jsi dneska zvládla v práci náročného klienta. Dopřej si Naty, uvař sama sobě nějakou pochoutku a když se Ti nebude chtít, tak to nevadí, zajdi si do restaurace na něco dobrého, dej za sebe ty peníze, kup si něco, co Ti udělá radost. Naty, to nevadí, že se Ti dneska nechce dělat, to prádlo počká, fakt. Jdi si lehnout a klidně jdi spát, odpočiň si, zasloužíš si to. Naty, a vymaž ty fotky z toho mobilu už, je to minulost. A co kdyby ses s někým sešla, popovídala, hm? To Ti vždycky pomáhá, ne? Tak šup. Jsi skvělá, Naty."

Chvalte se za to, jak to zvládáte, všechni jste skvělí!

Byl to vždycky obrovský boj sama se sebou a já ho vždy vyhrála. Přiznám se, že lidi kolem mě se vždycky divili, jaktože "už" jsem po rozchodu takhle v pohodě. Zřejmě si říkali, že jsem asi až tak nemilovala. Ale to nebyla pravda. Pro mě každý rozchod byl opravdu těžký a prožívala jsem mnohdy až hrozné stavy zoufalství, že to zase nebyl ten pravý a že není zase nic, že jsem opět na začátku tam, kde jsem byla. Ona to ale nebyla tak úplná pravda s tím začátkem...