Odpuštění

Odpuštění je důležitou součástí porozchodového procesu pro uzavření jedné kapitoly, bez kterého se jen těžko kráčí dál. Důležité je vědět, že odpoušíme hlavně kvůli sobě, je to úleva pro nás. Díky propuštění minulosti se budeme v přítomnosti cítit volní jako ptáci a budeme připraveni nahlédnout tajů budoucnosti.

Odpustit druhému neznamená, že zapomeneme na vše, co nám ten druhý udělal, ale přestat vůči druhému cítit zášť a zlobu, která nás zžírá, my sami se tím ve vzpomínkách týráme a znovu prožíváme všechny ty nepříjemné pocity. Odpusťme kvůli sobě, aby se nám ulevilo.

Zkusme si uvědomit, že ten druhý je člověk na tomto světě a všichni jsme si tu rovni, stejně jako my dělá chyby a stejně jako my jednal v každou chvíli tak, jak nejlépe dokázal. A vždycky je na nás, jak s tím naložíme. Neviňme sebe ani druhého za to, co se stalo. Stalo se a je na čase sobě i jemu odpustit. Je to úleva pro duši. Odpusťme si všechny své chyby, to co jsme udělali či řekli a zpětně nás to mrzí, stejně čas vrátit nelze a to nejvíc, co si z toho člověk může odnést, je ponaučení.

A jak na to? Jak odpustit? Zkusíme jedno takové cvičení, které mě teď napadlo: Pohodlně se posaďte nebo si lehněte, představte si toho druhého jak stojíte naproti sobě, koukáte si do očí. Až na to budete připraveni, zkuste druhému říct: Omlouvám se za vše, čím jsem ti kdy ublížil/a, mrzí mě to. Jednala jsem tak, jak jak jsem to v dané chvíli cítil/a, lépe jsem to neuměl/a. Odpouštím i tobě vše, čím jsi mi ublížil/a. Odpouštím i sobě všechny své chyby.

Ono samozřejmě to nebude fungovat okamžitě, ty nepříjemné vzpomínky ještě budou chodit, ale už by neměly mít takovou intenzitu a tolik na nás působit. Neviňte se z toho, když nějaká taková vzpomínka přijde, naopak ji zkuste chytit a poslat té situaci lásku. Zkusme ji poslat i tomu druhému lásku, lásku k člověku, který nám byl nějaký čas velmi blízký, ale naše cesty se rozešly. Není to snadný se oprostit od ega, (které přece nebude "hodné" na někoho, kdo nám ublížil), ale zkuste si říct, že každý jsme tady na světě a učíme se tady a jdeme svou vlastní cestou.

Vše se stalo pro něco a vše je správné tak, jak to tak právě je. Smysl mnohdy uvidíme až po nějaké době, ale věřme, že všechno pochopíme.