Strach z odmítnutí a nepřijetí
ABYCHOM MOHLI ŽÍT NAPLNO, MUSÍME SE ZBAVIT STRACHU
Strach, co je to vlastně strach? Je to brzdič, který nás drží v okovech. Ochromuje nás a my se nemůžeme hnout z místa. A je jedno, jestli se jedná o strach z hadů, pavouků, z výšky, ze tmy, z létání, z nemoci, z hloubky, ze ztráty peněz, z vystupování na veřejnosti, ze samoty, z neúspěchu, z odmítnutí či strach ze smrti. Všechny tyto strachy mají jedno společné - brzdí nás.
Dobrá zpráva ale je, že se strachem se dá pracovat a dokonce se ho zbavit. Pro začátek je hlavní si daný strach v přítomnosti uvědomit, zachytit ho, že existuje. Poté ho zkusit přijmout. Nebrat ho jako nepřítele, ale přijmout, že ho máme a je naší součástí. Protože jen tím, že od něj nebudeme utíkat, tak s ním můžete pracovat. Následně je třeba si odpovědět, jestli by byl náš život v něčem jiný, kdybychom svůj strach neměli, jak hodně ten strach ovlivňuje naše vztahy, konání, jak moc nás omezuje a jestli bychom v životě dělali něco jinak, popřípadě čeho bychom byli schopni dosáhnout a jaký život bychom mohli žít, kdyby nás strach nijak neovlivňoval. Jsem si jist, že přijdete na plno věcí, ve kterých se kvůli strachu brzdíte.
STRACH Z ODMÍTNUTÍ A NEPŘIJETÍ
Zažíváte situaci, kdy tak moc chcete být ostatními přijati, že říkáte a děláte věci, které vám nejsou vlastní, jen abyste se zavděčili? Určitě při tom cítíte velký tlak, plynoucí z toho, že to najednou vůbec nejste vy. Přestáváte být ve své kůži. Je to jakási past a v pasti člověku opravdu nikdy není dobře. Jsme naučeni, že pokud nebudeme plnit očekávání druhých, tak jimi nebudeme přijati. Bojíme se říct svůj vlastní názor, máme strach říct "ne", raději mlčíme, než abychom řekli něco "špatně". Zacyklíme se a dospějeme pak k tomu, že se bojíme plně projevit a stáváme se pouhou napodobeninou někoho. Domníváme se, že tím nic nezkazíme, ale ve skutečnosti kazíme a hodně. Zadupáváme totiž sami sebe, svoje jedinečné já!
Proč se člověk ve společnosti snaží zapadat do davu, aby nevyčníval a byl za toho "normálního"? Kdo vlastně udává hranici normálnosti? Ve skutečnosti tu hranici udává každý z nás. Říkáte si: "Co zmůžu, jsem jenom jeden z mnoha..." ale pravou je, že každý z nás má tu moc ovlivnit svým jednání druhé. Tím, že budu žít podle vlastního přesvědčení, budu poslouchat hlas svého nitra, budu jednat a konat podle toho, jak to cítím, tak budu inspirací pro další "odvážné". Každý jsme jedinečný originál a když najdeme svůj skrytý potenciál, cesta se před námi otevře, vstoupí do nás energie a radost ze života a my si najednou uvědomíme, že žijeme život, o kterém se nám ani nesnilo. A to sakra stojí za to!
Zažili jste někdy, že nějaký jedinec sebral odvahu a postavil se skupině se svým vlastním - odlišným názorem a ostatní se k němu začali přidávat? To je ono! Člověk najednou zjistí, že plno lidí má jen strach se projevit a zůstává v pozadí. Pak stačí, aby vystoupil vpřed jeden a často je to jak lavina, jak se k němu další začínají přidávat.
Bojíte se, že když se plně projevíte, tak vás někdo opustí? A víte co? Tak ať! Alespoň zjistíte, jací lidé vás neberou se vším, kdo jste a tudíž žádná škoda, že už nebudou patřit do vašeho života. Máte strach, že se na vás někdo bude dívat jako na toho "divného"? Věřte, že svou jinakostí můžete inspirovat 9 lidí z 10ti a ten zbylý jeden člověk na vás může koukat skrz prsty, ovšem jenom proto, že on sám si nedovolí plně projevit sám sebe. Člověk, který nedokáže přijmout sebe samého, jaký je, často hledá chyby na těch ostatních a nedokáže přijmout ani je.
Naše okolí v nás může vzbudit pochybnost, jestli to kým jsme a co děláme, je správné. V našem dětství a dospívání to byli právě rodiče, kteří se nás snažili zformovat k obrazu svému, zhmotňovat si na nás jejich nesplněné sny, poté i naši učitelé, zaměstnavatelé, partneři, přátelé a v neposlední řadě i média se nám snažili "radit" jak máme žít a co máme dělat, jak se máme chovat a co máme říkat... Jenže my žijeme svůj život a je to všechno o nás. My jsme dokonalí takoví, jací jsme. Přitom jsme každý jiný a naše dokonalost spočívá právě v té nedokonalosti.
Přestaňte se na sebe zlobit, odmítat se a kritizovat. Přestaňte se vinit za své chyby, ať jste v životě udělali cokoliv, vždy jste jednali tak, jak jste nejlépe v danou chvíli dokázali. Alespoň díky tomu víte, co už v životě neopakovat a to je velmi cenná zkušenost. Jděte dál, nikdy není pozdě na změnu. Změňte sami sebe tak, abyste se brali se vším, jací jste. Vězte, že budete šťastnější a bude vám najednou jedno, co si o vás druzí myslí, jestli vás přijmou nebo odmítnou. Vy budete spokojení sami se sebou. Pojďte se přijmout! Přijmout se vším a naplno.