Nezvládnuté a nahromaděné emoce

Emoce nás dokážou natolik pohltit natolik, že se v té chvíli nedokážeme soustředit, jsme nepozorní a cítíme se emocí ovládnutí. A je jedno zda se jedná o emoci pozitivní (láska, štěstí, euforie, radost, vděčnost) či negativní (strach, zloba, hněv, odpor, smutek, zoufalství, nenávist). Nepříjemné emoce nám na rozdíl od těch pozitivních škodí. Jedna nepříjemná nezpracovaná emoce nám může lehce zkazit celý den, a čím častěji se k ní v mysli vracíme, tím víc nás zžírá. Pokud se více těchto situací nabaluje, může vše vyústit až v depresi. Pojďme si ukázat jak se naučit pracovat s nahromaděnými a nezvládnutými emocemi.

Nahromaděné emoce

Říká se, že nemoci vznikají z emocí (ovšem z těch nahromaděných a nevyventilovaných) a je to opravdu tak. Spousta lidí v sobě plno věcí dusí a to vytváří tlak. Proto je potřeba se naučit ten tlak z toho papiňáku odpouštět, aby nedošlo k výbuchu.

Uveďme si na příkladu, jak to vypadá, když v sobě emoce dusíme. Renata je introvertní typ. Ve skupině lidí moc nemluví, a když už se dostane ke slovu, tak jí lidi skáčou do řeči. Vadí jí to, cítí se nepříjemně, avšak pokaždé si to nechá líbit, čímž ještě zvyšuje její zlost a zášť. A jelikož jí to vadí a nic s tím nedělá, tak si to zákonitě do života i víc přitahuje. Skáčou jí do řeči i přátelé a jednou se sešla se kamarádkou Hankou, kterou dlouho neviděla. Ta jí několikrát skočila do řeči tím stylem, že Renatu ani nechala dopovědět její příběh a začala vyprávět rovnou ten svůj. V Renatě to bobtnalo, ale ne jen ta konkrétní schůzka, ale bobtnaly v ní všechny ty nevyřešené situace, které kdy zažila. I papiňák, který není průběžně odpouštěný, prostě jednou vybuchne. A ona se už opravdu neudržela, přičemž s vervou, naštváním a vší energií zakřičela: "Neskákej mi do řeči". Hanka ztichla a úplně zkameněla, nechápala, kde se to v Renatě vzalo, proč tak vylítla. Veškerý nahromaděný vztek z několika různých situací schytala právě Hanka, ačkoliv v tom byla v podstatě "nevinně". Renata z toho měla později ještě výčitky svědomí. Je třeba tomuto předejít, naučit se zpracovávat emoce průběžně, řešit situace v danou chvíli a nenechat to v sobě nastřádat, jelikož výbuch je při potlačování emocí jednoho dne naprosto nevyhnutelný.

Někdy se ale dostaneme do situace, kdy emoce potlačit prostě musíme. Děje se to například v práci, zejména tam, kde je sloganem: "náš zákazník, náš pán". Ačkoliv je zákazník totálně na zabití a nejradši bychom mu řekli od plic, co si o něm myslíme, tak musíme držet emoce na uzdě. To pak ale dělá docela neplechu, proto je třeba nashromážděné emoce vypouštět. Až to půjde, odejděte na chvilku do vedlejší místnosti, kde budete sami, dělejte opičky a škleby, vyplázněte jazyk, zanadávejte si, klidně do něčeho bouchněte, ať to udělá zvuk. Nic nepotlačujte. Vyventilováním ze sebe setřesete negativní pocity, stres a náležitě se uvolníte.

Další technika se dá naplno dělat, jen když jste na nějakém místě úplně sami, aby to mělo ten správný efekt. Nejlépe v přírodě na nějakém kopci, kde člověk uvidí do dáli a ucítí tu svobodu. Spočívá to ve vyřvání ze sebe, můžete křičet, co chcete, klidně se můžete u toho rozeběhnout z kopce a pohybem vydat ještě více energie. Čím více energie vložíte do uvolnění emoce, tím více se budete cítit osvobozeni.

Nezvládnuté emoce

K nezvládnutým emocím mají o trochu více sklony spíš extrovertnější typy s temperamentem cholerika. Jde o naše rychlé (afektové) reakce na situace bez rozmyslu. Někdo nás naštve/vytočí (kritika, osobního útok, hádka s partnerem, slovní střet s neznámým člověkem na ulici) a my máme často tendenci jít také do útoku, zvyšujeme hlas nebo dokonce řveme, pliveme na druhého náš vztek, aniž bychom byli schopni se vcítit do motivu jednání druhého a mnohdy přitom řekneme něco, čeho později litujeme. Přitom s rozmyslem by se daná situace dala řešit úplně jinak a v klidu. Někdy postačí i 5 vteřin, které si dáme na zpracování a po tuto dobu nebudeme nijak reagovat.

Zvládat naše emoce nám může pomoc technika Mindfulness (více v článku o Mindfulness), která se zaměřuje na plné prožívání přítomnosti, ve kterém sledujeme, co se děje právě TEĎ, co vidíme a slyšíme. Zachycuje myšlenky, které nás napadnou, sledujeme, jaké emoce teď prožíváme, jak reaguje naše tělo. Když budeme plně přítomni v dané situaci, můžeme s ní mnohem lépe pracovat a zvládat dané emoce. Když nás někdo naštve a my máme tendenci začít útočit, tak za normálních okolností bychom vybuchli a pak by nás to mrzelo. Ale když v tu chvíli budeme v mindfulness, tak zachytíme, že nás někdo naštval, položíme si otázku: co nám to přinese, když půjdeme do konfliktu a necháme se vytočit? Dále můžeme zkoumat, čím nás druhý tak naštval, proč v nás to vyvolalo takové emoce a zkusit se vcítit i do druhého, co ho vedlo k takovému jednání. Celá situace se může pak vyřešit úplně jinak a obejít se bez silných negativních emocí. Naše rozpoložení se totiž změní a zapůsobí i na druhého. Vše je najednou prospěšnější pro oba a dost možná se s dotyčným rozloučíme s úsměvem.