Deprese aneb vnitřní neštěstí

DEPRESE aneb vnitřní neštěstí

"Marie se sesula v záchvatu pláče do dřepu, opírajíc-se o kuchyňskou linku. Zoufale vzlykala a křičela přitom, že nechce žít. Nikdo ji neslyšel, bydlela sama. Ze dřepu se sesula na zem, kde se schoulila do klubíčka a zajíkala se pláčem. Život jí nebavil. Ba co hůř. Nesnášela svůj život. Stále dokola prožívala nepovedené vztahy, měnila nevyhovující práce a stále se stěhovala z místa na místo. Nikde a s nikým se poslední roky necítila šťastná. Každý den vstávala s nechutí, odpočítávala minuty do konce pracovní doby a ploužila se po ulici totálně vysátá z energie. Nemělo pro ni smysl se ani nějak hezky obléknout, upravit si vlasy, natož se nalíčit, neviděla v tom smysl. Vnímala, jak kolem ní vedli známí spokojené životy, měli dlouholeté partnery, kterým se mohli každý den s čímkoliv svěřit, podnikali spolu zážitky, jezdili na dovolené a Marie byla na všechno sama. Tolik toužila po ideálním vztahu a o to víc, co se jí ho nedostávalo, ji zžírala závist vůči vztahům ostatních. Blokovala si na sociální síti příspěvky přátel, které byly zaměřené na dovolené, zásnuby, těhotenství, kytice od partnerů a podobné vztahové věci, které chtěla taky prožívat. Litovala samu sebe, jak se jí ve vztazích nedaří. Do toho měla vztek sama na sebe, že nedokáže vydržet v žádné práci. Nedokázala přijmout samu sebe, to jaká je. Stále si něco vyčítala, stále se kontrolovala a měla strach se pravdivě projevit, aby se někoho nedotkla a nebyla s nikým ve sporu. Snažila se být dokonalá a cokoliv se jí nepovedlo dle jejích představ, tak se k tomu v mysli stále dokola vracela a nedokázala to přijmout, nedokázala přijmout samu sebe. Taková sebekontrola jí v životě absolutně nemohla přinést žádný klid. Žila v permanentním tlaku. Za všechno se vinila. Byla naštvaná, jaký život musí žít. Dlouhodobě už to nedávala... neviděla v životě smysl. Věděla, že by svůj život neukončila, že to udělat nemůže a o to zoufalejší byla, že tady musí žít... Marie podala výpověď v práci a na pár měsíců se úplně zavřela doma před světem. Negativní zprávy, které viděla v televizi nebo si přečetla na internetu, do ní zanášely ještě více pocitů beznaděje a vzteku na tento svět. Dostala se do hodně špatných stavů, odpojila se od přátel, nechodila mezi lidi, do jídla se musela vyloženě nutit, už se ani nepřevlékala z pyžama a uklízet jí připadalo zbytečné. Nic pro ni nemělo smysl..."

...někdo by Mariin příběh pojmenoval: "deprese, zoufalství, dno"... to všechno má však společného jmenovatele: Marie byla ve svém životě zkrátka hodně nešťastná.

Antidepresiva aneb pilulky na potlačení příčiny

Mnoho lidí se snaží depresi "léčit" pomocí antidepresiv. Domnívají se, že jejich život a problémy v něm za ně někdo/něco vyřeší, že když si vezmou tu "kouzelnou" antidepresivní tabletku, zase bude líp. Ano, možná v daný moment bude opravdu líp, protože léky člověku otupí a unaví mysl, aby neměl ani sílu se cítit hrozně. A navíc v momentě, kdy je člověk přestane brát, tak mnohdy zjistí, že ta příčina prostě stále je, nezmizela. Zjistí, že se tabletkou problém nerozpustil, ani od něho neutekl. Je to jednoduché... člověk totiž sám před sebou zkrátka nikdy neuteče.

Antidepresiva mohou někomu pomoci, ale za nikoho jeho problémy nevyřeší. Je třeba se k životu postavit čelem a uvědomit si, co je pro nás nejdůležitější. Udělat změnu, která možná bolí, jenže zároveň otevírá bránu k lepšímu životu. Vyhodit ze života všechno to, co děláme s odporem, rozloučit se s lidmi, kteří nás deptají. Přestat dělat to, co dělat nechceme jenom proto, že to po nás vyžaduje společnost. Odpovědět si na otázku: "co mi v životě přináší radost, nadšení a úsměv na tváři?" A to jít dělat TEĎ hned! Nikdy není na nic pozdě. Ba právě naopak, TEĎ jen ten nejlepší čas.

První krůčky od deprese ke spokojenému životu

Vyhrabat se ze dna bývá velmi těžké. Na druhou stranu když se nám to podaří, tak nás to neuvěřitelně posílí a jen tak nic nás příště neskolí. O to víc si budeme mít tendenci všeho vážit a radovat se z maličkostí.

Krok č. 1 - Komunikace s okolím

Je jedno s kým, jestli s blízkými či přáteli, ale je třeba nebýt na své problémy sám/a. Někdy pomůže se vypovídat neznámému člověku na internetu. Dnes na sociální síti existuje plno různých skupin, do kterých se člověk může zařadit. Sdílení s podobně laděnými lidmi, kteří zažili podobné věci, velmi léčí. (Toto léčení nám naši blízcí, kteří naši situaci nezažili, nedokážou plně zprostředkovat). Často pomůže i vypsání-se do deníku. Člověk si po vypsání připadá lehčeji a nemá už ani potřebu to pak dál ventilovat.

Krok č. 2 - Úklid (ne)hmotného

Je nesmírně očišťující se probrat svými věcmi, udělat si pořádek a nechat odejít to, co nám nepřináší žádnou radost ani užitek. Máte doma nějaké věci, které při ve vás vzbudí nepříjemné pocity či vzpomínky, když se na ně podíváte? Tak těch se určitě zbavte. Jestli máte problém je vyhodit, tak je někomu darujte. Díváte se na fotky a sami sobě se tam nelíbíte? Roztrhejte/smažte je. Nač si ve svém životě navozovat nepříjemné pocity. Minulost nějaká byla a není třeba si připomínat tu, na kterou nemáme dobré vzpomínky. Nechte si doma jen ty věci, které vám dělají radost. Vrhněte se do generálního úklidu se vším všudy, který jste ještě nikdy nepodnikali. Udělejte si ze svého bytu domov. Místo, kde se budete cítit skvěle. Pusťte si k tomu nahlas hudbu. Ta sama o sobě v člověku dokáže aktivovat pohodovější stav. A když už budete u toho úklidu domu, vrhněte se i na "úklid" zevnějšku. Marie z příběhu by si mohla třeba zajít ke kadeřnici, na kosmetiku, nechat své tělo hýčkat na masáži a vyzkoušet nový styl oblékání. Tento "úklid" pomůže nastartovat naši energii na cestu k novému životu.

Krok č. 3 - Zápisník radosti

Marie by si mohla založit zápisník, do kterého bude každý den zapisovat, co jí ten den udělalo největší radost/za co je vděčná. Důležitá je pravidelnost, zapisovat to opravdu každý večer, jelikož kdyby jednou vynechala, tak by to byl jen krůček k tomu to vynechávat častěji a pak by se člověk přistihl, že tam už nepíše vůbec. Takže je důležité to opravdu rituálně dodržovat.

Krok č. 4 - Úkolová nástěnka

K návratu do běžného života napomůže stanovení-si úkolů, které budou denně na očích a svou vůlí chtít se dostat z deprese, je opravdu dodržovat. V příkladu Marie bych napsala úkoly: každý den se převléknout z pyžama, vzít si na sebe něco pěkného a jít se projít někam, kde budou lidi. Dát se s někým do řeči, byť s prodavačkou v samoobsluze. Také si sepsat činnosti, co jí způsobují radost a každý den se věnovat minimálně jedné takové činnosti. Dále pracovat na své psychice, například přijímat svoji nedokonalost. Kdykoliv by se Marie přistihla, že si zase něco vyčítá, tak to zachytit a říct si: "Lépe jsem to v tu chvíli nedokázala, stejně to už nezměním, minulost se nedá vrátit a přepsat ji a nemá smysl se tím dokola deptat". Dá se vymyslet opravdu cokoliv, ale každý člověk to bude mít vzhledem ke své situaci individuálně přímo na míru.