Předimenzování a nuda
Dnešní svět má tendenci být předimenzovaný, všeho mraky, věcí, podnětů, konverzací, aktivit... je to obrovský nápor. Klid je ten klíč. Hlavně udržet klid v tom chaosu. Udělat si to tak, aby vše bylo v souladu. Mít v tom hlavně radost a ne stres.
Já když něco vybírám, tak je na internetu takové množství, že se to nedá. Vůbec se mi do toho nechce. To samé obchody, raději si vybírám ty menší, sice tam mají méně potravin, ale je to takové celé příjemnější... Občas se mi stýská po tom životě, když jsme byli malí, bylo to v něčem fakt mnohem jednodušší, ikdyž samozřejmě dnešní doba má své výhody, ale zpátky k té předimenzovanosti...
V souvislosti s tím mě napadá, jak plno známých aktivně zajišťuje pro děti školkového věku a ve věku 1.třídy několik kroužků tak, že se ty děti nemají šanci ani sejít s kamarády, aby si pohrály. Když nemají kroužky, tak jsou s rodičema na lyžích, na bruslích a plavou... Umět všechno. Pořád něco. Totální vytíženost už odmala... Proč? Takové dítě v 1. třídě má dost co dělat s tou obrovskou změnou, kterou přesunem ze školky podstoupilo a navíc se učí spoustu nových věcí: číst, psát, počítat. Obrovský nápor na psychiku je i poslouchat autoritu a vydržet sedět v klidu v lavici. Proč ho tahat po kroužcích a brát mu ten čas pro sebe?
A školkové děti? Je nutné je vystavovat dalším situacím, kdy budou někde v dalším kolektivu, s jinou autoritou? Zrovna včera jsem po cestě ze školky zaslechla rozhovor jedné maminky a holčičky. Holčička na tanečky jít nechtěla a mamka jí přesvědčovala, že to ale nedávno zaplatila a že to se nedělá ty peníze takhle vyhodit a nechodit tam. No a je to... a děje se to opravdu často, že ty malé děti opravdu nechtějí, často to chtějí víc ty rodiče. Však jsem to zažila na vlastní kůži. Dcerka měla před rokem na tanečkách kamarádky, ale i tak pořád brblala, že chce, abych tam zůstala s ní. Mami, buď tady se mnou celou dobu, no tak na 3 písničky, no tak alespoň na dvě, na jednu, prosííím! Tak má to cenu? Malé dítě pro něco pořád přemlouvat?
Každý to má samozřejmě jinak. Někdo má nadšené děti pro věc. Někomu nevadí celý týden dělat taxikáře, čekat a jsou do toho zapálení. Někdo si zas kompenzuje své nenaplněné sny na dětech, chce dopřát dětem to nejvíc, protože samotnému mu nebylo něco dopřáno. Někdo na to zase není a řekne, ať si zvolí kroužek ve škole, aby s tím neměl starosti navíc. Všechno je v pořádku. Každý ať dělá, co cítí a co potřebuje. Já pouze jen sdílím svou cestu a někdo, kdo to potřebuje, se v ní může najít. Někdo, kdo třeba o sobě někdy pochybuje, může nabrat energii, že vše je dobré a v pořádku. Že možná je to pozitivnější víc, než si myslel.
A také každý rodič je na něco jiného... a každý předá něco jiného a je to v pořádku.
Já miluju tvoření a se mnou děti tvoří všechno možný a teď už se s tím stěhujeme ven na ☀️. Někdo má rád zas víc fyzickou aktivitu nebo míčové hry, tak si s dětmi hraje, někdo výletí. A někdo dělá věci kolem domu a zahrady a děti to okoukají a chtějí se zapojit. :) Dyť to není o tom mít maximálně vyplněný čas na kroužcích, ale v dětském věku jde spíš o to, ten čas společně strávit...
A taky nechat je někdy nudit, protože díky tomu se rozvíjí jejich fantazie a dokáží pak vymýšlet úžasné věci. Dcerka si třeba malovala a vystřihovala doplňky pro barbie a pak mi to s nadšením popisovala. Tehdy si pro ně tvořila místnosti z knížek a dalších pomůcek, ačkoliv doma měla celý vybavený baráček pro ně.
Člověk pak zjistí, že děti nepotřebují tolik hraček, naopak, je to kontraproduktivní k jejich vývoji, protože dětská fantazie nezná mezí! A taky se moc tříští jejich pozornost a soustředěnost dostává na frak.
