Máš s něčím problém? Jdi a udělej to!

Vadí ti na někom něco? Máš s něčím problém? Jdi a udělej to! ...aneb můj anglický vodvaz!

Psal se rok 2013¨, bylo mi čerstvých 23 let a pociťovala jsem silnou potřebu svobody, přišla mi do hlavy myšlenky odjet někam do zahraničí, nejlépe, aby to bylo k moři. Hlavně - úplně sama. Chtěla jsem ukončit vztah a jet si utřídit myšlenky pryč z Čech. Nechtěla jsem jet sama někam daleko, na to jsem odvahu neměla, tak jsem si vybrala jazykový kurz, kde budu mít měsíc zázemí a zároveň dopolední výuku. Bylo to ale spíš takové alibi pro rodinu (že se jedu vzdělávat). Chtěla jsem ale pocítit svobodu a být jen sama se sebou.

V Anglii jsem si vybrala město Bournemouth, u nádherné písečné pláže, měla jsem v plánu se chodit koupat do oceánu. A je jedno, že byl ledový skoro jak na Titanicu. :) Měla jsem štěstí, ten měsíc byla v Anglii vlna veder, co tam nezažily několik let, takže jsem se pořád slunila a koupala. Bylo to boží! 

Živě si pamatuju záblesky obrazů a pocitů, které mě ovanuly. Vystoupení s kufrem z autobusu na místním nádraží. S vytištěnou mapou v ruce a vzrušujícím očekávání v sobě.

No...trochu to zkrátím, abych se dostala k podstatě dnešního článku. :)

První den na pláži mě doslova dojal! Poslouchala jsem písničky ve sluchátkách a cítila tak obrovskou svobodu. Chtělo se mi létat. Byla jsem vděčná, že tam mohu být. 

Ten měsíc byl nakonec přelomový. V tom, že jsem se tam opravdu neskutečně odvázala a vyzkoušela věci, které do té doby ne.

Nesnášela jsem kuřáky a ten smrad z cigaret, kterým mi otravovali život. Můj tehdejší partner si zapálil občas s kamarádem a já to nedávala. Nebyla tedy náhoda, že jsem na toto téma kouření chtěla psát i svou diplomovou práci. V té Anglii jsem se ale rozhodla, že to taky vyzkouším. Tak jsem si to zprvu odůvodnila tím, že to dělám vlastně pro svou diplomku, abych nepsala o něčem, s čím nemám vlastní zkušenost. Jenže tu zvědavost jsem pociťovala stejně sama o sobě. Byla výzva pokořit tu morálku, že já se k tomu přece nesnížím. :) Světe nediv se, nechutnalo mi to, nic mi to nedodalo, neřeklo... ale já měla tak skvělý pocit, že jsem to vyzkoušela a "zařadila se do pozice těch kuřáků", jak jsem se na moment stala jednou z nich, tak jsem se přestala na ty lidi dívat skrz prsty a zrušila jsem si v sobě ten ODPOR. (Odpor ne ve smyslu znechucení, ale ve smyslu, že něco odmítám a nepřijímám). Bylo to očistný! Najednou už jsem v sobě necítila tu zášť. Neuvěřitelný, jak to pro mě byl důležitý úkon. Vyzkoušela jsem si něco, co jsem do té doby odsuzovala.

Fˇor byl pak ten, že se mě skutečně komise u státnic zeptala, jestli jsem sama kuřák a pokud ne, zda jsem to kouření někdy vyzkoušela. :)

Nicméně... to nebylo vše. Nikdy jsem nebyla opilá, ale i v této oblasti jsem se v Anglii uvolnila. Hráli jsme na pláži se spolužáky flašku a pili u toho rum s kolou. No, vypila jsem toho asi trochu víc na to, jak jsem nebyla zvyklá, a ač jsem byla zcela při smyslech a dokázala vést snad ještě lepší filozofické debaty než úplně za střízliva, :D tak se mi přecijen motaly nožky a neposlouchaly mě jít úplně rovně. Byla to prča. A kolotoč to jistil. Byl tam takový obrovský. A to byla panečku jízda! 

Odvaz ještě neskončil! Byla jsem na místní disko zábavě a nebránila se polibku od neznámého nápadníka, kterého jsem znala asi půlhodiny. To bych nikdy dřív vůbec nedopustila. Nicméně se pobaveně usmívám, když si na to vzpomenu. 🤭

Udělala jsem více věcí, které bych si jinak v běžném reálném životě nedovolila, protože slušná holka tohle přece nemůže dělat. A bylo mi z toho skvěle. Z toho, že jsem si dovolila pustit své okovy toho, co v žádném případě nemůžu. Vyplula jsem z té své zahryznuté dokonalosti. Dovolila jsem si být nedokonalá. Zhřešit / zkusit neřešti. Vyzkoušet si pozici těch, jež chování se mě dotýkalo / vadilo mi. Najednou jsem se cítila rovná. Že jsem úplně obyčejný člověk, co tady žije a dovolí si taky něco vyzkoušet.

Došlo mi, že když máme s něčím problém, mohli bychom jít a vyzkoušet si to sami. Ono se taky nestihneme divit, jak se to může lehce rozpustit.

Aneb s čím (a tam kde) máme odpory, to se nám bude do života pořád nějak vkrádat a štvát nás tak dlouho, dokud to nerozpustíme, nepřijmeme. A je jedno, jakým způsobem k tomu dojdeme. Někdy někoho odsuzujeme, vadí nám na něm něco právě proto, že s tím máme vlastní problém. Že se to nás přímo dotýká nebo nám to na druhém vadí právě proto, že si to sami nedovolíme.

Zas jako ocať pocať, samozřejmě když mám problém, že někdo dělá něco temného, přes čáru, tak nepůjdu a nebudu to dělat taky.... Je to zaměřené na takové reálné běžné věci, které člověk vidí mnohdy kolem sebe.