Konec má i svá pozitiva

Jelikož se po rozchodu často děje, že začneme vzpomínat jen na to pěkné, máme tendenci chtít vztah zpátky, zapomínáme důvody, proč k rozchodu vlastně došlo, tak je dobré si sepsat body, proč je dobře, že vztah skončil. 

Napište tam vše, co vám na expartnerovi vadilo. Jak říkám já: Papír a Word unesou všechno, tak to vůbec nešetřete. Dostane vás to možná až do vzteku vůči druhému a to vám pomůže. Kašlete na to, jestli je to "nevyrovnaný", stejně to píšete jenom pro sebe. Napište pravdu natvrdo, přiznejte si i to, co jste si během vztahu přiznat nechtěli. Když to ze sebe dostanete, uleví se vám! Můžete tam připsat třeba i pocity, které jste při té situaci cítili.

Sepsala jsem mišmaš příklady napříč mých vztahů, které mě zrovna napadly:

• "Nic nezařídil, veškerá organizace všeho byla na mě. Jestli jsem chtěla jet na výlet, tak jsem si ho musela zařídit a nejlíp zafinancovat."
• "Kdykoliv mi chtěl dát pusu, tak vzal moji hlavu a silou si ji přitáhnul k sobě - z toho mi tekly nervy. Jestli mi chce dát někdo pusu, tak ať jde ke mně a dá mi ji a nedělá ze mě maňáska."
• "Byl puntíčkář, vyžadoval to po mě taky a otravoval mi tím život. Pořád mě kontroloval a opravoval, s tím se vážně nedá žít..."
  
• "Po pár jeho lžích jsem začala pochybovat o tom, co je pravda a co ne. Důvěra se začala tříštit a mě to uvádělo do stavu strachu."
  
• "Když jsem nechtěla sex, tak se pokaždé urazil a odešel do jiné místnosti" Vyvolávalo to ve mně akorát pocity provinilosti a příště jsem k tomu raději svolila, z čehož mi bylo pak ještě mnohem hůř.
• "Byl sobecký, nerespektoval moje přání a dělal si všechno jen podle sebe."
• "Přehnaně slovíčkařil a pořád mě opravoval, když jsem mluvila. Vytáčelo mě to, cítila jsem, že nemůžu pak vůbec nic říct."
  

Dost možná se budete divit, kolik věcí jste během vztahu upozaďovali nebo potlačovali.

A co pak? Vůbec není špatný si ten seznam nechat do té doby, než se z rozchodu úplně dostanete. Můžete si ho číst ve slabých chvílích, kdy vás přepadne zase splín (a je to přirozený proces) a třeba tam průběžně připisovat to, co vás zpětně ještě napadne.

A co když jste byli ve vztahu maximálně spokojení?

Pokud jste ale byli ve vztahu maximálně spokojení a partner vás z ničeho nic překvapil tím, že se chce rozejít, ať už z důvodu, že vás už nemiluje nebo se zamiloval do jiné či z jakéhokoliv jiného důvodu, tak zřejmě nebudete mít myšlenky na to hledat negativa vztahu, který se vám zdál perfektní, ale i přesto to zkuste. Prvním negativem (ve výsledku pozitivem) může být třeba to, že odchodem vám ukázal, že není ten pravý pro vás, že když to udělal teď, mohl by to udělat i později, možná až za pár let. A takhle aspoň nemusíte setrvávat ve vztahu, který nemá budoucnost a netvoříte rodinu s někým, kdo ji nechce tvořit s vámi.

Pokud druhého skutečně a bez podmínek milujete a chcete, aby byl šťastný, tak opravdu bez jakýchkoliv podmínek. Tedy i tehdy, když nebude s vámi...

Každý člověk má právo se svobodně rozhodnout pro to, co chce a co nechce. A váš expartner se rozhodl, že nechce být s vámi. Vám nezbývá než to plně respektovat. Pokud ho budete kontaktovat, vyznávat mu lásku a s pláčem prosit, ať se k vám vrátí, tím akorát snížíte sami sebe a on nabyde dojmu, že si sami sebe vůbec nevážíte. Je dobré si položit otázky: 

• "Opravdu stojím o někoho, kdo o mě už ztratil zájem? Kdo mě dokázal opustit? 
• Kdyby se ke mně vrátil, byla bych schopna mu plně důvěřovat, že taková situace nenastane znovu? Byla bych za těchto okolností ve vztahu uvolněná a spokojená?"

Návrat?

Já osobně jsem přesvědčená, že by to nefungovalo. Pokud vztah jednou skončí, tak k tomu byl určitě nějaký důvod, proč to nešlo dál. A jestliže se ti dva se k sobě znovu vrátí, tak ten vztah v drtivé většině případů, skončí podruhé. Výjimky samozřejmě existují, ale myslím si, že když, tak až po delší době, je tam potřeba velká práce na sobě a hlavně obě strany musí chtít zamakat na společném budování vztahu.

Rozchod, který byl na popud vás samotných, bolí také hodně. Člověk dal do vztahu mnoho energie a pak z něho vyčerpaně odešel. Celé to si vybírá svou daň a je potřeba si dopřát hodně odpočinku a sebelásku.

Vyrovnat se s rozchodem, který byl na popud druhého, je opravdu těžké a dost možná se bojíte, že nikoho lepšího už nepotkáte nebo že vás nikdo nebude chtít. 

Ale věřte, že vždycky existuje někdo lepší. Prostě jste ještě nepotkali toho pravého/tu pravou a někdo si na něj bohužel musí počkat delší čas a projít si třeba více vztahy, aby ho pak mohl potkat a dokázal ho ocenit. Ten PRAVÝ ale jednou přijde a bude to stát za to! Opravdu nemá cenu truchlit po někom, kdo o vás už nestojí. Jen tím ztrácíte čas a oddalujete si tím cestu k tomu svému, ještě mnohem lepšímu muži, kterého však ještě nevidíte. Jednou ale budete rádi za to, že vám to takhle život nachystal a za to, co jste se z nevydařených vztahů naučili. Jednou v tom všem uvidíte velký smysl.

Další oblastí pro hledání výhod je singl život. Užijte si to, že nemusíte brát na nikoho ohledy a dělat kompromisy. Můžete si rozvrhnout vše podle sebe! Můžete si oživit své opomíjené, zakazované či dokonce zesměšňované koníčky, stýkat se s přáteli, které jste upozaďovali. Zkrátka se můžete věnovat úplně všemu, co chcete opravdu jen a jen vy.

Já brala za výhody ale i spoustu jiných věcí, například: "Nemusím se tak často holit" nebo: "Budu žehlit o polovinu oblečení míň"... aneb každá výhoda a každé plus se po rozchodu počítá. :o)

Napište si svůj seznam toho, proč je super být sama. Věřím, že najdete spoustu svých pozitiv. ;)